Učinil tak několik dnů poté, kdy vyzval současnou vládu premiéra Jiřího Paroubka, aby do doby, než bude jmenována vláda nová, nečinila žádné závažné kroky. Sám však období, kdy jedna sněmovna odstupuje a druhá nastupuje a o vetovaných zákonech tudíž nemůže hlasovat už nikdo, využil již poněkolikáté.

„Veto prezidenta podporuje nezodpovědnost státu a jeho orgánů směrem k vymahatelnosti pohledávek.  Prezidentské veto prakticky znamená, že český stát odmítá pomoc sociálně slabým ve vymáhání výživného, přičemž není schopen zajistit v nefunkčním justičním systému domožení se práv dětí, jejichž otec či matka neplní vyživovací povinnost,“ řekla GITĚ odborná mluvčí KSČM pro legislativu a poslankyně Zuzka Bebarová-Rujbrová.

„Návrh zákona nebyl postaven na tom, aby stát absolutně převzal na svá bedra plnění vyživovací povinnosti za nezodpovědné rodiče. Byl postaven na formě půjčky potřebným dětem, které musí být zajištěny jistým materiálním standardem (jídlem, ošacením, školními pomůckami, bydlením) každý den. Zákonodárce počítal v návrhu zákona s následným vymáháním dlužného výživného na těch, kteří své povinnosti vůči dětem neplní. K tomu byl veden vědomím toho, že možnosti státu jsou vždy větší, než možnosti dětí,“ dodala.

„Pan prezident Václav Klaus prokázal, že nemá sociální cítění ve vztahu k potřebným a dokonce rezignuje na stav české justice, jež, bohužel, v současné době nedokáže v reálném čase zajistit vymožení práv občanům, v tomto případě dětem. Již poněkolikáté se postoj prezidenta minul s požadavky veřejnosti,“ uzavřela Bebarová-Rujbrová.

Prezidentské veto odsuzuje také předseda české sekce DCI – Sdružení zastánců dětských práv Miroslav Prokeš, který říká, že Klaus tímto krokem porušil Úmluvu o právech dítěte. „Zákon měl pomoci  dětem z neúplných rodin v jejich složité životní situaci, kdy jeden z rodičů odmítá platit výživné,“ řekl GITĚ Prokeš.

„Odhlédneme-li od toho, že ´nadstranický´ prezident vetuje zásadně ty normy, se kterými nesouhlasili poslanci za ODS,  podařilo se mu tentokrát něco, co je v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Článek 3,  odstavec 1 Úmluvy o právech dítěte, schválené Valných shromážděním OSN v roce 1989 a přijaté do našeho právního řádu v roce 1991, totiž  říká: Úřady i zákonodárci, soudy a veřejné či soukromé instituce musí upřednostnit nejlepší zájmy dítěte při veškeré činnosti dotýkající se dětí,“ dodal.

„Prezidentovo zdůvodnění jasně ukazuje, že rozhodoval pouze mezi zájmy všech daňových poplatníků na jedné straně a zájmy neplatících rodičů na straně druhé. Zájmy dětí přitom nevzal v úvahu vůbec, natož aby je upřednostnil. Dětem,  bohužel,  není nic platné,  že Úmluva má přednost před českými zákony a že by k ní tedy měl nejvyšší ústavní činitel  republiky přihlížet, když jim žádný úředník prostředky k obživě nezajistí, chybí-li k tomu zvláštní zákon. Nejde o žádný ´dárek´ rodičům od státu, jak se Václav  Klaus mylně domnívá,“ uzavřel Prokeš.

Prezidentovo veto je také v rozporu s článkem 1 zmíněné Úmluvy. Ten praví: "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, právní a sociální rozvoj." V článku 3 je zase uvedeno: "Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s podmínkou daného státu a v rámci svých možností činí potřebné opatření pro poskytování pomoci rodičům, které se o dítě starají, uskutečňování tohoto práva a v případě potřeby poskytují materiální pomoc a podpůrné programy zejména v oblasti zabezpečení potravin, šatstva a bydlení."

Předkladatelka návrhu zákona o náhradním výživném Anna Čurdová (ČSSD) se nechala slyšet, že jej nové sněmovně znovu předloží.

------------------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.