Nebylo možné nevzpomenout si na slova nejmladší poslankyně sněmovny Kateřiny Konečné, pronesená v tisku, že více žen je v politice potřeba především proto, jelikož nejsou ochotné trávit hodiny žvaněním, nýbrž raději jdou a pomohou.

Při rozpravě mnohé poslankyně otráveně vycházely z jednacího sálu a hořekovaly nad zbytečným dnem. Projevil se jejich smysl pro konstruktivní jednání, dohodu a praktičnost. Nikoli ukazovat své ego před rozsvícenými televizními kamerami, ale opravdu něco smysluplného dělat.

Ženský pohled se projevil i poté, kdy Miroslava Němcová z ODS sněmovnou do funkce předsedkyně neprošla. Zatímco zákonodárkyně byly zklamané z toho, že se tím odsunula i potřebná jednání o sněmovních výborech a podvýborech, které jsou především o práci, mnozí zákonodárci zjišťovali, který hříšník a odkud „zradil“ (koaliční stovce chyběly nejprve dva, posléze jeden hlas).

Muži podléhali nejrůznějším spekulacím, které spekulacemi už navždy zůstanou. Tajná volba je totiž o tom, že člověk hlasuje tajně, tudíž opravdu svobodně. Čímž nezpochybňuji to, že slušný člověk své slovo (včetně politických dohod) plní a není odvážný jen anonymně.

Čest výjimkám. Tedy poslancům, kteří se dle výše popsaného na ustavující sněmovní schůzi nechovali. Faktem ale zůstává, že se opět projevila absence žen v politice. Jak tvrdí odborné studie – kdyby jich tam působilo alespoň třicet procent, byl by teprve slyšet jejich hlas. A jistě by se zkultivovalo i prostředí. Přibylo by věcnosti, ubylo ješitnosti. Prospělo by to jak ženám, tak mužům. Lidem. 

---------------------------------------------------------------