Ve čtvrtek 17. srpna 2006 předstoupila před Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen česká delegace, aby obhájila 3. periodickou zprávu České republiky k plnění Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW) a zároveň Výbor informovala o vývoji situace v oblasti rovných příležitostí v České republice v letech 2002-2005, kterou zpráva nepokrývá. Jak hodnotíte její vystoupení?

Již v úvodní řeči vedoucí české delegace, náměstek ministra práce a sociálních věcí, JUDr. Čestmír Sajda, řekl, že „postavení žen ve společnosti a naplňování mezinárodních závazků vztahujících se k lidským právům obecně a specificky k právům žen je i nadále jednou z klíčových priorit české vládní politiky“. Ve své řeči shrnul legislativní změny, jichž doznaly zákon o zaměstnanosti, zákoník práce, trestní zákon apod., princip fungování akčního plánu v oblasti rovných příležitostí Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti žen a mužů, institucionální zabezpečení genderové tématiky v České republice, realizaci kampaní na podporu rovných příležitostí a jejich dílčích aspektů, ale věnoval se také postavení žen na trhu práce a podmínkám pro slaďování osobního, resp. rodinného, a pracovního života žen a mužů, a také zastoupení žen v politice a rozhodovacích pozicích.

Čemu se ve svých otázkách věnovaly členky Výboru CEDAW?

Otázky byly zaměřeny na jednotlivé články Úmluvy, do detailů se věnovaly jejich konkrétnímu naplňování v České republice a úspěších či neúspěších vlády v oblasti rovných příležitostí. Ve svých otázkách zohlednily nejen své zkušenosti – členky Výboru jsou expertkami, které působily ve vládách, nevládních organizacích i akademické obci, ale také stínovou zprávu tří českých nevládních organizací, jež se zaměřuje na témata vnímané těmito organizacemi jako klíčová. Tato zpráva a její nejvýznamnější témata byly stručně představeny Výboru v pondělí 14. srpna 2006.

A jaké konkrétní oblasti se věnovaly?

Otázky kladené členkami Výboru se věnovaly celé škále oblastí. Jedna z členek Výboru, Dubravka Simonovic, se například zeptala, zda jsou závěry Výboru CEDAW předkládány k diskusi také Parlamentu ČR, nebo pouze vládě. Zajímala se také o to, kolik v ČR existuje azylových domů pro ženy-oběti domácího násilí a zda je vláda podporuje. Její otázky směřovaly také k problematice sterilizací žen převážně romského původu s tím, že citovala zprávu českého veřejného ochránce práv. Další z členek, Krisztina Morvai, se zajímala o konkrétní pravomoci Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a také o vládní iniciativy týkající se spolupráce s nevládními organizacemi či konkrétní případy diskriminace na základě pohlaví na  trhu práce a způsob jejich řešení. Dále se ptala na to, jakým způsobem vláda motivuje privátní sektor k zohledňování rovných příležitostí v jejich politikách a jak zaměstnavatele informuje o jejich povinnostech vyplývajících z platné legislativy. Fumiko Saiga se dotazovala mimo jiné na možnosti sdílení rodičovské péče o děti. Glenda P. Simms se ptala na roli osob zodpovědných za genderovou problematiku na jednotlivých ministerstvech (tzv. gender focal points) a způsob jejich spolupráce, ale i na vzdělávání etnických minorit a přístupu dětí nejen romského původu ke vzdělání. Hanna Beate Schöpp-Schilling se dotazovala, zda existují osoby zodpovědné za implementaci rovných příležitostí na místní a regionální úrovni, ale také na to, jaká je definice sociálně znevýhodněných osob. Francoise Gaspard požadovala informace o tom, jak se vláda a její instituce angažují v boji se stereotypy, ale také, jak vnímá koncept domácích prací a jejich sdílení ženami a muži. Gorkas Coker-Appiah se zajímala o plán boje proti HIV a AIDS, jeho vyhodnocení a další pokračování tohoto plánu, resp. zda se některá ze strategií plánu zaměřuje přímo na ženy. Anamah Tan citovala druhou zprávu ČR s tím, že lidé na venkově čelí významným překážkám v účasti na ekonomickém životě, a vyjádřila údiv nad tím, že stát nepodniká dostatek kroků k řešení nezaměstnanosti venkovských žen a žen z etnických minorit. Ptala se také na to, zda vláda realizuje informační kampaně a průběžné vzdělávání pro osoby ohrožené vyřazením z trhu práce, zejména pro venkovské ženy.

Jaké byly reakce české delegace?

Delegace složená ze zástupců a zástupkyň ministerstva práce a sociálních věcí, ministerstva spravedlnosti, ministerstva vnitra, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Úřadu vlády a stálé mise České republiky při OSN se pokusila odpovědět nebo adekvátně reagovat na položené dotazy. Na mnohé z odpovědí však členky Výboru reagovaly dalšími doplňujícími dotazy, jimiž si snažily vyjasnit si obrázek o reálné situaci rovných příležitostí v České republice. Z celého slyšení pak Výbor CEDAW zpracuje závěrečné připomínky, které zašle České republice…

-------------------------------------------------

Tento článek vznikl v rámci přípravné fáze projektu genderové informační a tiskové agentury GITA (o.p.s. proFem), který bude spuštěn do ostrého provozu a bude k dispozici novinářské i široké veřejnosti od 1. 9. 2006 na www.ta-gita.cz! V případě zájmu o přebírání našich materiálů nás kontaktujte na agentura@ta-gita.cz, ihned vám vyhovíme.

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem hl.m. Prahy.