Pravda je, že mi nečinilo v dětství žádný problém identifikovat se jednoduše - a celou duší - s knižním hrdinou opačného pohlaví, když prostě úžasných holčičích hrdinek, až na Pipi dlouhou punčochu a další výjimky, příliš nebylo. Jsem toho ostatně schopná dodnes; a zdaleka nejsem mezi muži a ženami – ať už čtenáři/kami, diváky/čkami či občany/kami - osamocená.

Tato přirozená lidská dispozice vcítit se do druhého a spoluprožívat s ním určité peripetie ale celkem jistě nikdy nebyla skutečným důvodem k tomu, že literatura předlouho hluboce mlčela o samostatných a podnikavých hrdinkách.  Ostatně ony dobrodružné knihy o hrdinech nebyly původně děvčatům ani určeny, což vzdáleně potvrzují ještě i dnešní učebnice a dělba rolí v nich: vážným, zajímavým a důležitým věcem se věnují většinou jen chlapečci a tatínkové, kteří leccos vědí, zatímco na holčičky a maminky zbývá maso, mísy, podnosy na kávu a psací stroj a otázky. Tím neříkám, že není vzrušující vařit a být nápomocná šéfovi, když formuluje spatra nějaký moudrý projev, ale už je zdá se mi pomalu na čase, aby ony fosilní rodové (genderové) stereotypy skončily v nějaké lidové vitrínce v muzeu.  

Teprve nedávno mi blesklo hlavou, že ta zmíněná dispozice může být alespoň u žen také jen z nouze ctnost, načež vzápětí zahřměla provokativní otázka, a kdoví jak je to vůbec u mužů s jejich dispozicí a ochotou identifikovat se s výraznými ženskými hrdinkami a osobnostmi?! Povšimla jsem si totiž jednou takové drobnosti - zatímco detektivní zápletky s laskavým Herculem Poirotem či Navarem sleduje i můj táta, policistka Lescautová ho zaručeně zvedne z křesla, na ni se on nedívá. Proč se nedívá, to nemohu soudit, neptala jsem se. Dost možná je tato kriminálka špatně napsaná.

Ať už je to v tomto konkrétním případě jakkoli, faktem asi je, že muži zřejmě nejsou na podobné situace příliš zvyklí, myslím tím na setkání se silnými a výraznými literárními, filmovými, ale i skutečnými ženskými postavami. Smutnější pak je, že ani mnohé ženy nedokáží cílevědomé a energické ženy dostatečně ocenit, natož se s nimi identifikovat.

Jelikož dnes se v literatuře už moc nenosí velké postavy a velké příběhy a jsme odkázány na skromnější skutečnost a na historii, napadlo mne tedy, že by snad stálo za to věnovat velkým ženským osobnostem jakýsi prostor třeba právě v každodenní mluvě, skloňovat je čile v čerstvých příslovích, přirovnáních a idiomech, a tím si je tak trochu připomínat, být s nimi a posilovat se jimi. A časem – kdoví - se aktivnějším přístupem k jazyku pozvolna dobírat k aktivnějšímu zastávání se žen nebo přinejmenším k rozšíření „periferního vidění“ ostatních žen.

Na politické scéně lze za průkopníka vědomého užívání jazyka k rozšíření vědomí ostatních politiků a političek i občanstva označit předsedu Strany zelených Bursíka, který cíleně a pečlivě v jedné větě vzpomene jak voličky, tak voliče, jak politiky, tak političky. Otevírá tím minimalisticky pomyslnou bránu – a zabere mu to pouhých pár vteřin.

Zde je krátký seznam nových drobných úsloví, která mě napadla:  

• Magdy Vašáryové argument froté ručníků
• komplex froté ručníků

„Já prosazuji kvóty, i když dokonce i mnoha feministkám - a jiným - nejsou po vůli. Ale já mám k výhradám proti kvótám tenhle argument. Připomínám, jak se pohlíželo před necelými sty lety na sufražetky. Ovšem můj nejoblíbenější argument jsou froté ručníky... Na počátku minulého století se vedly celý rok a půl bouřlivé debaty na půdě Parlamentu proti froté ručníkům. Proti froté ručníkům! Protože politici se báli, že jakmile by se jednou začaly prodávat froté ručníky, vedlo by to k změkčilosti mužů, ženy by byly rozmazlené a oddávaly by se samoukájení nebo čemu, a tomu chtěli politici rozhodně zabránit. Rok a půl! Prostě i na kvóty si lidé časem zvyknou.“ M. Vašáryová na veřejné besedě v Gender Studies, 19.října 2004

• kočka, která nikdy nespí
• nespavá Jiřina

Takto by se eufemisticky mohlo říkat feministkám. Jinak v prvním případě jde o název knihy o socioložce Jiřině Šiklové, která vyšla v loňském roce k jejím jubilejním narozeninám.

• začít od Rettigové

Místo k Adamovi bychom se koneckonců mohly čas od času obracet k této ženě. M.D. Rettigová vstoupila v roce 1820 mezi české obrozenské spisovatele jako homo novus českého písemnictví a zahájila novou kulturní řadu – spisovatelek.  

• mít přehled jako Koželuhová
• vidět do toho jako Koželuhová
• obout se do toho jako Koželuhová

Vzpomínka na Helenu Koželuhovou, poválečnou političku strany lidové a novinářku, která tak kriticky vystupovala proti komunistické straně, až ji její vlastní strana vyloučila. 

• i kdyby Božka na čertu, jedoucím na koze, jezdila.
• i kdyby Němcová na čertu,…

Tolik jen pro inspiraci. Možná se někdy zdá, že i kdyby třeba sama statečná Božena Němcová na čertu, jedoucím na koze, jezdila, nic machistickým světem nepohne, ale současná věda mimo jiné napovídá, že stačí kolikrát i jediné mávnutí motýlím křídlem. 

Nadcházející úvahy (pobídka k myšlení před myšlením):
• Aktualita
• Korupce a jeden mýtus
• Baby humbuk box
• „Nejsem feministka“
• Liberecký, Moravskoslezský kraj a Vysočina
• Nic za nic
• 100% kvóta